Dálniční hlídka

Pavel Bobek

1:DMé jméno je Joe Roberts, Gctím zákon a sDtát.
Jsem seržant dálniční hlídky, dělám práci, co mám rAád.
DMůj bratr, ten je jinačí, je zG vajec divokDejch.
Všechno řeší náš FArankie pěstí, útokDem.
2:Stejný je to celý léta, já byl klid, on spěch.
Teď rádiem přišlo hlášení, Frankie má trabl a pech.
Rvát se tak chlápek neznámej, hned přešel by ho spěch.
Smůlu ale má náš Frankie, a to není voda, to je krev.
R:DMy s Frankiem se Gsmáli a pDili, krev máme sGpolečnou, já a Don.
Cítím Gpouto rodný sDíly, tohleto pouto, to je mi nad Azákon.
DA ať se co chce stane, Gmá ve mně bratra dDál.
Mám točit se zády kA rodině? Za co bych sDtál.
3:My oba se líbili Marii, mezi námi váhala.
Pak Frankie dal se k armádě a Marie se mnou zůstala.
Pak zas ceny spadly dolů a já s Marií všechno vzdal.
Farmu nám v dražbě prodali a já tuhle práci vzal.
4:Je noc, jako každá jiná, to jenom muž tváří k zemi pad.
Ten Frankie, to je blázen, proč jenom musí se prát?
Teď v uších zní mi to hlášení a rozkaz, že mám tam jet.
Zrovna já mám sebrat bráchu, je to podivnej svět.
5:Houkám a vidím před sebou světla koncový.
Auta dál stovkou Michiganem uhání, jen já a Frankie to ví.
Pak sešlápl jsem pedál, brzdím, aby žil.
Má to tu ke kanadské hranici snad jen deset mil.
Rádio v autě vypínám, kde jsem já, kde je bratr, kde je svět?
Krev je víc než voda a volá: Frankie jeď!
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:19:02.041+00:00
Výsledky hledání: